Ukrajina,

Ukrajina je na mapě velká a v paměti ještě větší. Navštívili jsme ji před válkou v plném rozsahu – široké kyjevské třídy, tiché ulice Poltavy, kuchyně otevřené do dvorů. Píšeme o tom, co jsme viděli, s ohledem na to, co se změnilo.

Pozdní jaro až začátek podzimu (květen–září) je ideální období: kvetoucí kaštany v Kyjevě, dlouhé večery na venkovních terasách kaváren, teplé trhy plné zboží. Letní dny jsou na jižní stepi horké; zabalte si na chladná rána i třicetistupňová odpoledne.

Zima je studená, jasná a tichá – sníh změkčuje každé město a vytápěné stanice metra jsou součástí atmosféry. Mezisezónní měsíce (konec dubna, začátek října) jsou naše oblíbené: měkké světlo, méně lidí, jídlo pořád skvělé.

Kyjev. Zlatá brána, zvonice katedrály svaté Sofie, kaštany lemovaný Chreščatyk – a každodenní město, pekárny, jízdy tramvají, parky podél Dněpru. Bydleli jsme na Podilu a našli si rytmus: káva, procházka, oběd, procházka, večeře.

Poltava. Klidnější město lemované stromy, které nese duši země nenápadným způsobem. Hluboce zakořeněná v historii, je domovem fascinujícího muzea věnovaného válce se Švédskem a poklidného parku u řeky, ideálního k odpočinku po Kyjevě. A vrchol: nejchutnější místní specialita – poltavské halušky.

Lvov. Haličská architektura, kultura kaváren, dlážděné náměstí Rynok. Od té doby jsme se nevrátili; přátelé odtamtud stále píší.

Karpaty. Hoverla, dřevěné kostely, horské vesnice. V létě turistika, v zimě lyžování – jiná Ukrajina než ve městech, kterou mnoho návštěvníků mine.

Na první cestu: pět až sedm nocí v Kyjevě s jedním či dvěma výlety (Černihiv, Kaniv nebo plavba po Dněpru). Pokud máte deset dní, přidejte Poltavu nebo Oděsu.

Čtvrti Kyjeva: Podil pro kavárny a mladší atmosféru, Pečersk pro památníky a klidné ulice, centrum města u Majdanu pro pohodlí. Hotely u okružní silnice jsme vynechali – cesta pěšky domů z večeře je polovina smyslu.

I tady jsou vlaky jednoduchou odpovědí. Ukrzaliznycja spojuje Kyjev se Lvovem, Oděsou, Charkovem a menšími městy – čisté, levné, přesné. Noční vlaky jsou instituce, s pořádnými lůžky a čajem ve sklenicích v kovových držácích.

Ve městech: Kyjev má hluboké, krásné metro (některé z nejhlubších stanic na světě). Marshrutky a tramvaje vyplňují mezery. Auto je ve velkých městech obvykle víc trápení než užitku.

Ukrajinská kuchyně je jednou z velkých evropských kuchyní a tragicky podceňovaná. Země černozemě pěstuje všechno; každá babička má lepší recept než poslední restaurace.

Co si dáváme vždycky: boršč (pořádný, s pampuškami a česnekem), varenyky (taštičky plněné bramborami, třešněmi nebo tvarohem), deruny (bramboráky), salo (nasolená vepřová slanina na tmavém chlebu) a medovník. Horilka je národní destilát; kvas je národní nealkoholický nápoj; kompot je to, co pijí děti a co v létě nalévám studený.

Ukrajina je země, kterou je třeba procestovat pomalu a naslouchat jí. Města jsou štědrá, jídlo mimořádné a každý rozhovor má připojený příběh. Až to podmínky dovolí, jeďte – ubytujte se v rodinných podnicích, nakupujte na místních trzích a nechte si od Kyjeva, Poltavy či Lvova ukázat, co znamenají. Do té doby sledujte ukrajinské spisovatele a fotografy; jejich příběhy jsou nejlepším průvodcem.

Funguje obojí; obvykle bychom začali Kyjevem. Je to politické a kulturní srdce, snadno se do něj létá (když lety jezdí) a dává kontext všemu ostatnímu. Lvov je krásný, ale menší; nechte si ho na druhou nebo třetí návštěvu.

Tato otázka má jinou odpověď pro každého člověka a každý měsíc. Od února 2022 se cestovní ruch zcela změnil; části země jsou daleko od fronty a části ne. Řiďte se doporučeními své vlády, situace je proměnlivá, a plánujte s ohledem na realitu leteckých poplachů a zákazů vycházení. Podpora ukrajinských podniků ze zahraničí je mezitím skutečný způsob, jak pomoci.