Francie,

Francie je země, do které se pořád vracíme — od prodloužených pařížských víkendů, které Alla podnikala jako studentka, po pomalé jízdy Normandií, které teď podnikáme společně. Píšeme o ní spíš jako tiší štamgasti než prvonávštěvníci a vybíráme místa, kam bychom přítele poslali jako první.

Jaro (duben–červen) je naše oblíbené: kvetoucí kaštany v Paříži, měkké světlo v Normandii a jih, který se zahřívá bez letních davů. Ceny mezisezóny, plné terasy, dlouhé večery.

Léto (červenec–srpen) je rušné a horké — Paříž se vylidňuje, pobřeží se plní. Září až říjen je tajemství: vinobraní, klidnější města a muzea, ve kterých se dá dýchat.

I zima funguje, jen jinak. Prosinec v Paříži je rozsvícený a krásný; Alpy jsou ve špičce a Côte d’Azur zůstává mírná. Vyhněte se dvěma týdnům kolem francouzských školních prázdnin, pokud můžete.

Paříž za hranicemi pohlednic. Každý přistane u Eiffelovky a Louvru. Udělejte je a pak choďte pěšky. 11. obvod na večeři, Marais na sobotní ráno, Belleville kvůli výhledu. Paříž odměňuje druhou a třetí návštěvu víc než první.

Normandské pobřeží — Le Havre a Rouen. Modernismus z betonu a světla v Le Havru nás překvapil; středověké hrázděné uličky Rouenu kotví druhý konec. Mezi nimi: útesy v Étretat, pár pláží z Dne D a smetana ve všem.

Lyon — francouzské město jídla. Dvě hodiny z Paříže TGV, s gastronomickou kulturou, která se bere vážně bez cenovky hlavního města. Bouchony na oběd, staré město na pomalé odpoledne, Rhôna za soumraku.

Provence v mezisezóně. V květnu nebo v září, ne v červenci. Aix, vesnice v Luberonu, ranní trh, dlouhý oběd, šlofík. Nejrychlejší způsob, jak pochopit, proč Francouzi považují dovolenou za občanské právo.

Na první cestu: pět nocí v Paříži, dvě nebo tři mimo. Použijte TGV a přidejte Lyon, Rouen nebo vesnici v Burgundsku — železniční síť je tichá supervelmoc země.

Pařížské čtvrti: Marais pro charakter, Saint-Germain pro klasiku, 11. obvod pro nejklidnější dobré večeře. Vyhněte se čemukoli příliš blízko Champs-Élysées, pokud nemáte rádi turistické autobusy. Při první návštěvě zůstaňte severně od Seiny.

TGV je odpověď na vzdálenost. Paříž–Lyon za dvě hodiny, Paříž–Marseille za tři, Paříž–Rouen za devadesát minut. Rezervujte včas na SNCF Connect pro levnější jízdné.

V Paříži: metro je staré, rušné a přesně to, co potřebujete — kupte si Navigo Easy. Taxíky jsou fajn, ale provoz je horší, než čekáte. Auto si pronajímejte, jen pokud míříte do Provence, Burgundska nebo samotné Normandie.

Zapomeňte na zastrašování. Francouzské jídlo v nejlepší podobě je večeře ve všední den v místním bistru — ne haute cuisine. Naučte se říct „formule du jour“ a na obědě se dobře najíte za 18–26 eur.

Co jíme vždycky: steak frites u pořádného comptoiru, croissant z pekárny s frontou, ústřice v Normandii, pokud sezona dovolí, a jeden dlouhý nedělní oběd na trhu se sýrem, chlebem, rajčaty a lahví něčeho místního. V neděli většina míst zavírá — mějte plán.

Francie odměňuje ty, kdo zpomalí. Láká udělat Paříž, Nice a Lyon za pět dní — jde to, ale přijdete o zemi. Dopřejte si pořádný týden: ubytujte se někde na tři nebo čtyři noci, projděte stejnou ulici dvakrát, posaďte se na oběd, čtěte v parku. Francie se otevře, když přestanete odškrtávat políčka.

Různé cesty. Paříž, pokud chcete jeden hutný, kompletní evropský zážitek — architekturu, muzea, jídlo a dost rozmanitosti na týden. Londýn pro tempo, rozmanitost a jiný druh městské chůze. Pokud je to vaše první cesta do Evropy, Paříž. Pokud jste už byli v obou, vyberte Paříž v dubnu nebo Londýn na podzim.

Ano, i trochu. Ne kvůli komunikaci — každý v turisticky zaměřených rolích mluví anglicky — ale kvůli vřelosti. Jedno bonjour při vstupu do obchodu vynuluje celou interakci. Nepotřebujete plynulost; potřebujete patnáct minut snahy.