Irsko,

Pořád nacházíme důvody se vracet – Dublin křížem krážem pěšky, pobřeží, které se rozvíjí celé dny, a celá odpoledne ztracená v hudebních sessions v hospodách, kde jsme původně vůbec nechtěli zůstat. Dost známé na to, abyste se tu snadno zabydleli, dost divoké na to, aby nás pořád překvapovalo.

Pozdní jaro až začátek podzimu (květen–září) je snadná odpověď: dlouhé večery, pobřeží v nejjemnější podobě a tradiční hudba v každé hospodě. Červen a červenec jsou nejrušnější; ubytování na Wild Atlantic Way rezervujte týdny předem.

Mezisezóna (duben–květen a září–říjen) je naše oblíbená: měkčí světlo, prázdné venkovské silnice a ceny hotelů, které dávají smysl. Zima je podceňovaná – útulné hospody, krátké dny, dramatická obloha nad pobřežím.

Dublin. Trinity College a Kniha z Kellsu jsou pohlednice, ale Dublin se odhaluje pěšky. Projděte nábřeží, najděte hudební session (The Cobblestone ve Smithfieldu je naše volba) a dopřejte si jedno pomalé odpoledne na georgiánském náměstí.

Wild Atlantic Way. 2 500 km pobřežní silnice od Donegalu po Cork. Nejedete ji celou – vyberete si úsek. Clare a Kerry jsou klasika; Donegal je klidnější a stejně krásný.

Moherské útesy a Burren. Útesy jsou ohromující, jak se píše, ale Burren za nimi – vápencová dlažba, luční květiny, zřícené opatství – je to skutečné tiché překvapení. Jeďte brzy nebo pozdě, ať se vyhnete davům z autobusů.

Galway, Dingle a Killarney. Galway pro hudbu a ústřice, poloostrov Dingle pro jednu z nejlepších pobřežních jízd v Evropě, Killarney pro hory a jezera. Pronajměte si malé auto, jezděte vlevo a nespěchejte.

Na první cestu: čtyři noci v Dublinu a pět nocí na okruhu přes Galway, Dingle a Killarney. Nejjednodušší je přiletět a odletět z Dublinu; odlétejte ze Shannonu, pokud se chcete vyhnout návratu.

Čtvrti Dublinu: Temple Bar je hlučný a zábavný, ale turistický – ubytujte se v Liberties, Portobello nebo kolem Stephen’s Green pro charakter bez hluku z rozluček se svobodou. Na cestě si vyberte pro každý region jednu základnu (dvě noci) a nebudete tak každý večer vybalovat.

Mimo Dublin je odpovědí malé půjčené auto – západní pobřeží vlakem prostě nefunguje. Jezděte vlevo, úzké silnice projíždějte pomalu a při míjení traktorů se zastavte v zálivu. Čerpací stanice jsou snadné; pojistné spoluúčasti ne – přečtěte si drobné písmo.

V Dublinu: tramvaj Luas a autobusy pokryjí všechno a centrum je opravdu prostupné pěšky. Meziměstské vlaky jsou dobré do Belfastu, Galway a Corku – ale na Wild Atlantic Way je auto nevyhnutelné.

Irská kuchyně ušla dlouhou cestu za klišé o slanině a zelí. Dublin má sebevědomou scénu špičkové gastronomie; Galway, Cork a Kinsale předčí svou velikost; a farmářské trhy všude stojí za jedno dopoledne.

Co si dáváme vždycky: pořádnou irskou snídani jednou (jen jednou), rybí chowder na pobřeží, okamžik s hnědým chlebem s máslem, čerstvé ústřice v Galway a Guinness, který skutečně chutná tak, jak lidé tvrdí. Hospody vaří překvapivě dlouho do noci – tradiční hudební session s talířem dušeného masa se těžko překoná.

Irsko odměňuje pomalé cestování. Celý ostrov je menší než Island, ale můžete tu strávit dva týdny a mít pocit, že jste ho sotva nahlédli. Je to země, kam posíláme kamarády, když chtějí místo, které přepojí vaše tempo – hudba, počasí, snadné rozhovory. Začněte Dublinem, projeďte pobřeží a vraťte se za tím, co jste minuli (bude toho hodně).

Upřímně obojí, ale kdybychom měli vybrat: Dublin pro literaturu, hospody a snadné centrum v pěším dosahu; Belfast pro historii, nástěnné malby a čistší drsnost města po loděnicích. Belfast je méně turistický – a to pořád působí jako tiché tajemství.

Obvykle ne. Silnice je dobře značená a samotná jízda je součástí radosti. Pokud nechcete řídit, vyrazte na pár místních jednodenních výletů z Galway nebo Killarney a ubytujte se tam.