Itálie,

Itálie vlastně žádné představení nepotřebuje, ale Itálie, o které píšeme my, je ta, kterou při první cestě nezahlédnete – oběd na tiché římské piazze, pět hodin odpoledne a světlo nad jezerem Como, číšník, který vám opraví objednávku těstovin a stejně vám nalije správné víno. Vracíme se často a pokaždé nám země připadá větší i menší, než jsme si pamatovali.

Jaro (duben–červen) a podzim (září–říjen) jsou naše oblíbená období: teplé dny, měkčí světlo a města znovu dýchají. Červenec a srpen jsou horké – v Římě a Florencii vyloženě drtivě – a pobřeží se zaplní Italy na dovolené. Pokud máte jen srpen, utečte do vnitrozemí, do Dolomit, nebo na sever k jezeru Como. Zima má své vlastní tiché kouzlo: prázdné kostely v Římě, Benátky v mlze a skutečné lyžování v Alpách. Pokud to jde, vyhněte se deseti dnům před Velikonocemi i po nich a Ferragostu (15. srpna).

Řím. Choďte všude pěšky. Východ slunce u Pantheonu, káva vestoje v Sant’Eustachio, západ slunce z Gianicola a večeře v Trastevere. Španělské schody vynechte a tu hodinu strávte raději v muzeu Centrale Montemartini. Benátky. Minimálně dvě noci – po odjezdu jednodenních výletníků se město promění. Obchůzka barů s cicchetti v Cannaregiu, ranní vaporetto na Torcello, káva na tichém campu. Milán. Podceňovaný. Aperitivo v Bar Basso, pořádná procházka Brerou a Poslední večeře, pokud si ji zarezervujete dost dopředu. Jezero Como. Ubytujte se ve Varenně, ne v Bellagiu; přeplavte se rychlým trajektem. Jedno pomalé odpoledne na vodě a pochopíte zbytek.

Na první cestu: čtyři noci v Římě, dvě ve Florencii, dvě v Benátkách – klasický trojúhelník, který funguje. Na druhou cestu: vynechte Řím, přiletěte do Milána, tři noci pobývejte u jezera Como a pak pokračujte na jih do Benátek nebo na východ do Dolomit. Čtvrti Říma: Monti pro atmosféru, Prati pro klid, Trastevere, pokud vám nevadí večerní hluk. Hotelům u nádraží Termini se vyhněte, pokud ráno nepokračujete dál.

Základem jsou vysokorychlostní vlaky. Frecciarossa a Italo spojují Řím, Florencii, Milán a Benátky za 1–3 hodiny – kupte si jízdenky včas a jsou levné. Regionální vlaky jsou pomalejší, ale na krátké přesuny stačí. Ve městech: římské metro je omezené, takže choďte pěšky a jezděte autobusy; milánské metro je výborné; Benátky jsou jen pěšky a na vaporetto. Auto si nepůjčujte, pokud nemíříte na toskánské okresky, do Dolomit nebo na pobřeží Amalfi – a i tehdy si ho vyzvedněte mimo město.

Italské jídlo je regionální až po jednotlivé ulice. Carbonara v Římě, boloňská v Boloni (nikdy v Římě), mořské plody na Jadranu, rizoto v Miláně, pesto v Ligurii. Co si dáváme vždycky: cacio e pepe první večer v Římě, pořádnou pizzu al taglio k obědu, každý den zmrzlinu (Fatamorgana v Římě, Gelateria del Teatro) a dlouhý nedělní oběd někde bez jídelního lístku. Káva se ráno pije vestoje u baru; po jedenácté si cappuccino objednávají už jen turisté.

Itálie odmění druhou návštěvu víc než první. První cesta je o velkých památkách – Koloseum, Rialto, dóm – a ty musíte stihnout. Druhá je o pomalejších odpoledních: aperitivo na piazze bez jména, vlak do městečka, o kterém jste nikdy neslyšeli, dlouhé jídlo v restauraci, kde nikdo nemluví anglicky. Začněte Římem a Benátkami. Na vše ostatní se vraťte.

Samozřejmě obojí – ale kdybychom měli vybrat: Řím, pokud chcete rozměr, pouliční život a ruiny pod nohama; Florencii, pokud chcete umění a kompaktní město v pěším dosahu. Řím odmění čas; Florencie odmění soustředěné tři dny.

Ano, ale vyberte si správný měsíc. Květen, červen nebo konec září jsou ideální. V hlavní sezóně (červenec–srpen) je pobřežní silnice ucpaná a všechno působí stísněně. Ubytujte se raději v Ravellu nebo Praianu než v Positanu a kdykoli to jde, jezděte trajektem.